Rady dostáváme neustále, většinou dobře míněné – i když pro nás možná zcela nevhodné. Než se podle nich ale začneme řídit, měli bychom nejprve naslouchat sami sobě.
Raději se teple oblečte. Dojezte zeleninu. Vezměte si helmu. Už jako děti jsme obklopeni radami, které, pokud budeme upřímní, jsou spíše návodem než možností, ale jsou zabaleny různě podle toho, jak milý je odesílatel. Právě toto balení nás v dospělosti nutí zapomenout na to, že nemusíme realizovat každou radu.
Komfortní zóna je jen vaše
Protože s přibývajícím věkem hojnost rad rozhodně neubývá. Až na to, že už na nich nejsme závislí ani nuceni je následovat. Někdy se však dokonce cítíme provinile, když odmítneme dobře míněný tip. Koneckonců, ten druhý to myslí jen dobře. Možná se mýlíme. Takovéto myšlenkové kolotoče nám až příliš často brání v tom, co chceme my sami.
Mějme na paměti, že většina lidí po nás chce dobré věci, ale na náš svět se dívají svýma očima. Začíná to vztahovými problémy, které rychle vedou k rozchodu, a pokračuje to ke zdravotním tipům, jako je prostě jíst více luštěnin – bez ohledu na to, že jsme snad alergičtí na všechny druhy fazolí.
Vyplatí se zpochybňovat i dobře míněné rady. V dnešní době existuje spousta doporučení pro sebeoptimalizaci – až na to, že my lidé jsme natolik individuální, že by byl zázrak, kdyby nám všem dělaly stejně dobře. Mnohem lepší může být neřídit se radami a zjistit, co vlastně potřebujete.
„Vyjděte ze své komfortní zóny!“
Ano, pomáhá posouvat v životě své limity a překračovat je. Ale ne vždy a zvláště ne, když to, co opravdu potřebujete, je spíše klid než vzrušení. Je zcela v pořádku zůstat ve své komfortní zóně, abyste dobili energii.
„Teď se dej dohromady.“
Kde se bere ten nesmysl, který tolik z nás vždy radí? Nemusíme vždy fungovat a je v pořádku být občas smutný, vyčerpaný nebo frustrovaný.
„Určitě bych se s ním rozešla."
Máme pro vás oblíbený tip na vztah: prostě se rozejděte. Bohužel to nikdy není tak jednoduché a sotva je něco těžší posoudit zvenčí než láska mezi dvěma lidmi.
„Musíš prostě víc cvičit!“
Kdyby to bylo tak snadné. Sport může být určitě lékem na všechny problémy od stresu po napětí. Ale může se také stát dalším stresovým faktorem, pokud jej do svého rozvrhu vnutíte. Nebo když se přinutíte dělat sport, který pro vás vůbec není. Je lepší se blíže podívat na to, co a jakou kompenzaci potřebuje vaše vlastní tělo.
„Jen na to nemysli!“
Někdy je to pravda: Například nemá smysl se týdny stresovat před nepříjemnou schůzkou, protože pak negativní pocity prostě zažijete dvakrát. Problémy ale často rostou, když se snažíme si je nepřipouštět, než když jim dáme prostor a díváme se.
„Podívej se na to pozitivně.“
Optimismus je úžasná vlastnost. Ale na každou pozitivní emoci se najde i ta negativní, nejsme jen z míru, radosti a palačinek – ale je nám také dovoleno dělat věci opravdu, ale opravdu hloupé, než se zase budeme moci těšit.
„Nerozčiluj se!“
Zdá se, že zvláště ženské pohlaví si osvojilo potřebu skrývat pocity od raného věku – zejména ty negativní. Nechcete být královnou dramatu ani uplakánek a pravidelně slýcháte radu „Nerozčilujte se“. Ale vztek je dobrý. Ukazuje nám naše limity. A určitě se dokážeme rozčílit, když se nám stane nespravedlnost.
Zdroj: názory autora
