Chodit po jídle? To prý představuje zaručený způsob, jak se vyhnout diabetu. Nebojte, dlouhé túry nejsou třeba, bohatě stačí dvouminutová procházka. Ale jestli se vám na ni nechce, můžete jen stát. I tím si pomůžete!
Co obvykle děláte po jídle? Někdo si lehne, aby mu „slehlo“, zatímco jiný postaví vodu na kávu, k níž si rád dopřeje cigaretu. Buď jak buď, je to špatně. A následující věci zrovna tak!
Zapomeňte na sprchu, spánek i sport
Činností, které se s plným žaludem nedoporučují, je více (1). Už jste slyšeli o tom, že byste se bezprostředně po obědě i večeři neměli sprchovat, protože kvůli vyšší teplotě těla i prokrvenosti se tělo méně soustředí na trávení potravy? S očistou by se podle jistých rad mělo vyčkat minimálně 30 minut. Odborníci odrazují i od konzumace čaje, neboť tento horký nápoj zabraňuje vstřebávání železa a dalších stopových prvků z právě snězeného jídla. Příliš dobrým nápadem není ani intenzivnější cvičení a spánek, varují experti (1). Co by se naopak dělat mělo, když se člověk zvedne od jídelního stolu a dá špinavé nádobí do myčky?
Hurá, jde se na procházku!
Zdravotní výhody chůze vědci v posledních letech prozkoumali ze všech stran. A budilo to dojem, že seznam procházkových benefitů už je vyčerpaný (2). Ale pozor – není! Přece jen se našlo ještě jedno obrovské pozitivum. Poznatky studie (3) publikované v magazínu Sports Medicine informují o tom, že procházka po jídle snižuje hladinu cukru v krvi, čímž se významně omezuje i pravděpodobnost vzniku diabetu. A nejlepší je na tom to, že podle autorů této studie stačí pouhé dvě minuty. Namítáte, že na takové akce nemáte s plným žaludkem chuť ani náladu? Pak je tu i jiná možnost.
Zastavit stát!
Experti, kteří výše zmíněnou studii provedli, poukazují na skutečnost (3), že kdo nechce či nemůže chodit, ten by měl alespoň stát. I tohle má podle nich na úroveň glukózy vliv, ačkoli o poznání menší než vychvalovaná chůze. Ale lepší něco nežli nic, že? Ať už si vyberete jedno či druhé, neměli byste na to zapomínat po snídani, obědě, odpolední svačině i večeři.
Zdroje: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6267507/, (2) www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/3282085/, (3) www.springer.com/article/10.1007/s40279-022-01649-4
