Čím více si člověk hledá neduhy a choroby, tím blíže může být předčasné smrti. Hypochondrie se do statistik úmrtnosti podepisuje hodně tučným písmem. Naštěstí se léčit dá, ale potíž je v komunikaci s pacientem, který má „svou hlavu“ a nezlomné názory.
Z hypochondrie si kdekdo dělá legraci, ale ona je to vážná věc. Koneckonců, jde o skutečnou psychickou poruchu. Projevuje se pak přehnaným a intenzivním zaměřením na zdravotní stav a nepodloženým přesvědčením o vlastní vážné nemoci (1). Lidé s touto diagnózou nejsou schopní setřást ty nejčernější obavy, navzdory mnoha fyzickým vyšetřením a laboratorním testům. Žijí v neustálém strachu a opakovaně navštěvují lékaře. To samozřejmě zasahuje do jejich běžného života.
Předpojatost, která zabíjí
Velký paradox o pacientech s diagnostikovanou hypochondrií odhalila jistá švédská studie (2). Její poznatky naznačují, že mají výrazně zvýšené riziko předčasného úmrtí z přirozených i nepřirozených příčin. Velkou měrou k tomu prý přispívá permanentní chronický stres, který tyto jedince doprovází den co den. Hypochondři se tedy tak dlouho obávají o své vlastní zdraví a vymýšlejí si různé neduhy, až je to o život připraví. Jde tomu zabránit?
Trable s komunikací všechno zhoršují
Léčba samotné hypochondrie zahrnuje kognitivně behaviorální terapii, relaxační techniky a v krajních případech i podávání antidepresiv. Problémem ale je, jak to dotyčným s touto diagnózou šetrně sdělit. „Chce to velkou dávku respektu a citlivosti. Pacienti mnohdy nechápou, že toto samo o sobě je druh onemocnění, které má své jméno. Často se cítí dotčení, protože je v jejich očích lékař obviňuje z přílišné představivosti a smyšlených symptomů,“ vysvětluje americký lékař Jonathan E. Alpert (3). Diplomatické jednání je tedy naprosto klíčové.
Zdroje: (1) www.cs.wikipedia.org/wiki/Hypochondrie, (2) www.jamanetwork.com/journals/jamapsychiatry/fullarticle/2812786, (3) www.nypost.com/2023/12/14/lifestyle/excessive-fear-of-serious-illness-can-lead-to-early-death-study/
