Co platí pro naši skříň, platí i pro naši duši – pokud ji nebude pravidelně uklízet, nahromadí se tam celá hromada nepořádku. Nemáte ve vaší duši také něco zbytečně?
Hodně z nás během covidové krize už s úklidem začala – skříně, šuplíky, nebo dokonce celé místnosti se dočkaly vyklizení toho, co se v nich po celá léta nahromadilo. A stejně jako jsme postupně „zabordelili“ naše skříně, mohla by i naše duše skončit pod nánosem všeho možného. A proto je potřeba ji čas od času uklidit. Nakonec se ne nadarmo říká, že dům je odrazem naší duše.
Částečně se v nás hromadí nezpracované pocity, částečně zvyky, které možná v nějaké fázi našeho života dávaly smysl, ale dlouhodobě by nám spíše mohly škodit. Takže nejpozději až uklidíte všechny skříně, pusťte se do vaší duše! A nečekejte na to, jestli vás zase nějaká pandemie zavře doma nebo ne, duši můžete uklízet kdekoliv. A čeho byste se měli zbavit co nejdříve?
Odsouváme věci na „potom“
Ať už jsou to věci, které vás baví, nebo něco, co vás obtěžuje, nečekejte až „se to bude hodit“, ale udělejte je co nejdříve. Protože z „až někdy“ se jednou může stát „nikdy“.
Bojujeme (proti sobě)
Donutit se cvičit, chovat se disciplinovaně, vzchopit se, být silný – proč jsme vlastně pořád v bojovém nastavení? Strávíme tolik času snahou konkurovat někomu jinému nebo porazit sami sebe, že u toho často ztratíme chuť a radost. A přitom by to mělo právě naopak.
Všechno kontrolujeme
Čím víc toho můžeme kontrolovat, tím jistější jsme. S kontrolou si spojujeme moc, sílu, nezávislost a svobodu. Ale je tu malý problém – ve skutečnosti ale můžeme kontrolovat jen máloco. Naše zdraví, vztahy, finanční situace – to všechno je v našich rukách jen v omezené míře a může se našemu vlivu kdykoli vymknout. Ale za prvé je to tak naprosto v pořádku a za druhé to v žádném případě neznamená, že nejsme volní. Za jistých okolností nám naopak vědomí toho, že nemůžeme (nebo nemusíme) všechno kontrolovat, může dokonce ulevit.
Fungujeme neustále
Máme sklony fungovat, pokračovat a posouvat se dopředu v jakékoliv krizi, která nás potká. Ale proč? Jsou lidé snad jako stroje? Nakonec si stejně budeme pamatovat jen ty chvíle, ve kterých jsme něco cítili, ne ty, ve kterých jsme „fungovali“.
Cítíme vinu, když se nám daří dobře
Máme pro vás novinku – nemusíte si vždycky všechno zasloužit. Ani kousek dortu jako zákusek ani to, že se vám daří dobře. Život je dar, o který se nikdo nijak zvlášť nezasloužil. Jedni dostanou luxusní variantu, jiní zase verzi plnou překážek a výzev. A ať už je to nebo není fér, tím, že se budete cítit viní za svoji lepší variantu, těm druhým neulehčíte.
Vidíme svět černobíle
Tělesné propozice, životní styl, názory – máme sklon posuzovat všechno podle nějaké škály na dobré a špatné. Proto se také často srovnáváme s druhými lidmi, abychom zjistili, kde na té škále jsme a co bychom měli udělat, abychom svoji pozici „vylepšili“. Ale svět je mnohem složitější, než aby se dal napěchovat do nějaké škály. Lidé jsou nesrovnatelní, každý názor má svůj důvod a životní styl musí mít každý jiný – a „dobrý“ a „špatný“ jsou kategorie určené společností. Místo posuzování, raději vyzkoušejte posoudit svět svým způsobem. Ale jak už prohlásil Carl Gustav Jung „Myšlení je těžké, proto většina druhé jen soudí.“
Zdroj: názory autora, healthline
