Endorfinů nikdy není dost, protože právě díky nim máme během sportovního tréninku i po něm veselou a uvolněnou náladu. Ukázalo se ale, že v dobrém rozmaru se ocitáme i díky myokinům!
Cvičení zlepšuje náladu a navozuje pocit štěstí – to je nesporný fakt a nelze ho ničím a nijak vyvrátit. Tento jev mají na svědomí endorfiny, tedy neurochemické látky produkované v hypofýze, jež reagují s určitými receptory, které brnkají na tu správnou blaženou strunu. Cvičení také zvyšuje množství serotoninu a norfenylefrinu, což jsou další neurotransmitery odpovědné za pohodu a potěšení (1). Jenže na scéně jsou i další sloučeniny, díky kterým máme po tréninku úsměv od ucha k uchu. Jen se o nich dlouho nevědělo!
Je všechno jinak?
Co všechno se při sportu děje – tedy z fyziologického hlediska? Stoupá srdeční frekvence, zrychluje se dech i krevní oběh a člověk se také více potí. Kromě toho se také při stahování svalů produkují určité látky, které se následně rozptýlí do celého těla. Jsou mezi nimi i řetězce aminokyselin nazývané myokiny, které jsou schopné překročit hematoencefalickou bariéru. To znamená, že mohou působit také na mozek. A jakmile se tam dostanou, začnou pracovat na zlepšení jeho funkcí (1).
Naděje kolující v žilách
Ukázalo se, že záhadné myokiny nejsou přínosné jen pro paměť, soustředění a ostatní kognitivní schopnosti, působí totiž i jako lapači depresivních myšlenek, což naznačují poznatky studie zveřejněné v magazínu Physical Therapy (2). To její autory vedlo k tomu, že jim dali všeříkající přezdívku – molekuly naděje. Podle nich předchází poruchám nálady a zvyšují nadějné optimistické úsilí, které jsme schopni vynaložit – ať už jde o cokoli. Jak vidno, za ten blažený po-sportovní pocit tedy zásluhu skutečně nenesou jen vychvalované endorfiny, které byly doteď na výslunní. I s myokiny se musí počítat!
Zdroje: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6027933/, (2) www.academic.oup.com/ptj/article/96/4/581/2686531?login=false
