Najít správnou životní cestu není často jednoduché. A uvědomit si, že jsme ji našli, je další věc. Jak poznáte, že nejste úplně v souladu sami se sebou? A jak dojít k duševní harmonii?
Život nám obvykle nabízí různé možnosti – a navíc velmi zodpovědný úkol: žít autenticky a zvolit si cestu, která nás činí šťastnými. Protože nám vyhovuje a je v souladu s našimi osobními hodnotami, dovednostmi, přesvědčením a touhami. Většinou neexistuje pouze jedna cesta, ale mnoho takových, které tato kritéria splňují. A přesto někdy není tak snadné alespoň jednu z nich najít.
Bez ohledu na to, jaký je důvod, pokud si všimneme, že nejsme na své cestě spokojeni, bylo by dobré změnit směr. Jak to ale poznat?
Vaše cíle a plány vás rozpolcují
Ať už jde o každodenní věci, jako je rande, nebo o převratné životní cíle, jako žádost o práci, často se cítíme po svých rozhodnutích rozpolceni a přemýšlíme, zda jsme se rozhodli správně. To může být signál, že cesta, na které jsme, nám opravdu nevyhovuje. Občas o svém životě pochybujeme a takové myšlenky jsou normální – pokud nás neobtěžují neustále. Pokud jsme v harmonii sami se sebou, pokud máme zdravé vztahy a sledujeme cíle, které odpovídají našim osobním hodnotám, pak časem takové pochybnosti zmizí, protože nás to, co děláme, baví a cítíme, že je to správné.
Je těžké uskutečnit své plány
Je úplně v pořádku něco vyzkoušet a přestat s tím, pokud si uvědomíme, že nejsou pro nás. Pokud máme pocit, že musíme bojovat sami se sebou, abychom u něčeho vydrželi, nemusí to být správná věc a bylo by lepší vydat se jinou cestou. Je pravda, že jisté úsilí je k dosažení obvykle nutné, ale pokud souzníme s tím, co děláme, je to pak mnohem snazší – nebo alespoň nemusíme svádět vnitřní boj.
Zlehčujete své cíle a smysl života
Pokud si za tím, co děláme, stojíme a je to v souladu s našimi hodnotami a přesvědčením, jsme obvykle šťastní a nadšení z toho, když o tom vyprávíme ostatním. Je příjemné se o to podělit, možná cítíme i nějakou hrdost, každopádně nás baví o tom mluvit. Pokud naopak neradi mluvíme s ostatními o svých životech a svých projektech a instinktivně je zlehčujeme, může to být známkou toho, že sami nejsme skutečně přesvědčeni, že to děláme, stojí za to nebo že v tom jsme úspěšní. A pak je lepší to nechat být.
Cítíte společenský tlak
Pokud něco děláme primárně proto, že to od nás ostatní očekávají, je velmi pravděpodobné, že to neodpovídá našim osobním cílům a představám. V mnoha případech skutečně naplňujeme sociální očekávání, aniž bychom to skutečně chtěli – protože naše společnost je poměrně krutá nebo protože se o nás nestará a protože lidé, kteří jsou nám blízcí, na nás kladou ne moc konkrétní očekávání. Pokud se tedy primárně řídíme svým vlastním kompasem a žijeme autenticky, většinou necítíme příliš silný společenský tlak v tom, co děláme – nebo neděláme. Navíc náš osobní rozvoj, náš růst, který vnímáme a cítíme, je pro nás důležitější než názory ostatních lidí.
Cítíte neustálé nutkání plnit stanovené cíle
Většina z nás musí pracovat, abychom vydělali peníze. Svým způsobem jsme k tomu nuceni. Ale co kdybychom žili svůj život svobodně a nezávisle na financích? Například protože vás práce baví, jste dobří v tom, co děláte, nebo vidíte její význam? Když žijeme v harmonii sami se sebou, necítíme se do úkolů nucení, ale naopak je plnit chceme.
Zdroj: názory autora
