Cvičení dokáže, spolu s kvalitní stravou a kalorickým deficitem, úspěšně nastartovat cestu za vysněnou postavou. Je ale potřeba si naplánovat, kolikrát týdně budete cvičit a které partie při tom zapojíte.
Kolik tréninků týdně je ale dost na to, aby byly vidět výsledky a kolik je až moc?
Malý počet tréninků
Nejprve je potřeba si uvědomit, že bez naplánovaného tréninkového plánu, se při cestě k vytouženému cíli, jen těžko obejdete. Jít do posilovny s tím, že budete cvičit, co vás zrovna napadne, nebude tím ideálním řešením. Bez důkladné přípravy neuvidíte tak rychle výsledky a cvičení vás může demotivovat. Nahodilé cvičení, zhruba jednou až dvakrát týdně, tak nemusí stačit a může být poměrně časově i fyzicky náročné kvůli velkému počtu zapojených partií. Ideální variantou je navíc kombinovat cvičení se zátěží a kardio (1).
Kolik je optimum?
Optimální počet tréninků bude záviset na Vašich časových možnostech, životním stylu, fyzické zdatnosti a motivaci. Jako zlatá střední cesta se může jevit trénovat třikrát až čtyřikrát týdně a rozložit si trénované partie rovnoměrně do těchto dní. Při rozhodování, kolikrát týdně cvičit, je dobré vzít v potaz i délku jednotlivých tréninků. WHO doporučuje (2) zařazování fyzických aktivit v minimálním množství 150 minut týdně, což odpovídá 2,5 hodiny týdně. Kdybychom tedy počítali, že jeden trénink zabere alespoň hodinu, vycházel by počet tréninků na dva a půl týdně. Stojí tedy za zvážení tento čas navýšit a fyzickému cvičení se věnovat 3–4x týdně. Mezi jednotlivými tréninky je dobré dávat si dny volna od cvičení a nechat tělo v klidu regenerovat.
Nadměrný počet tréninků
Všechno ale má své meze a i se cvičením se to dá přehnat. Cvičit 5x týdně už je na hraně, kvůli náročnosti na regeneraci těla, ale je to stále počet, který je přijatelný. Šest tréninků týdně je lepší přenechat profesionálním cvičencům. Při takto vysokém nasazení totiž může snadno docházet k přetrénování, dlouhé regeneraci svalů a případně i ztrátě motivace. Navíc cvičení, v tomto případě, zabírá poměrně velké množství času a člověk má pak pocit, že jediné, co dělá, je cvičení. Přestává pak zbývat čas na jiné volnočasové aktivity, trénink se stává povinností a může docházet k frustraci (3).
Zdroj: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7541696/, (2) apps.who.int/iris/bitstream/handle/10665/337001/9789240014886-eng.pdf, (3) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3435910/
