Jedna věc je snaha o zdravé stravování a druhá zase ta, když starost o ideální nutriční profil potravin doslova omámí rozum. Říká se tomu ortorexie a není to žádná legrace.
Zdravé stravování je něco, co máme všichni na „lékařský předpis“. A není těžké uhodnout, proč tomu tak je. Konzumace nutričně vyvážených potravin se dává do přímé souvislosti s nižší pravděpodobností kardiovaskulárních onemocnění, omezeným rizikem rakoviny, veselejším duševním rozpoložením, optimální tělesnou váhou i delší životností (1). Rozmáhá se tu ale jeden takový nešvar – touha po zdravém jídle se možná stává takovou „civilizační chorobou“.
Když se dobrý úmysl změní v horor
Ortorexie (2)zatím není oficiálně uznána jako porucha přijmu potravy a v odborných příručkách se o ní mnoho nedočtete. Ovšem pro ty, kteří s ní žijí, představuje vážný problém s drtivým psychickým dopadem. Kromě posedlosti zdravým jídlem zahrnuje i extrémní úzkosti týkající se výběru vhodných potravin a pocity viny z porušení vlastních stravovacích pravidel. Zpravidla to dopadá tak, že lidé nejsou schopní jíst jinde, než ve své vlastní kuchyni, protože jen vlastnoručně připravovaná jídla splňují ta nejpřísnější výživová kritéria. Jak ortorexie vzniká a kdo je k ní náchylnější?
Smysl pro detail není vždy k užitku
Perfekcionisti, jedinci s obsedantně kompulzivními rysy nebo ti, kteří v minulosti trpěli mentální anorexií nebo bulimií. U těchto lidí je dle názoru odborníků výrazně větší pravděpodobnost, že se tato posedlost rozvine. Varovné příznaky zahrnují kupříkladu sociální izolaci a věnování nadbytku času výběru vhodných receptů a kulinářských kombinací. Pokud někoho takového znáte, zpozorněte! Člověk s ortorexií si sám sebe váží jen tehdy, když má na talíři pouze to, co je všeobecně považováno za zdravé a přísná pravidla ani trochu neporuší. Je tohle na odbornou pomoc? No samozřejmě, protože přehnaná touha po zdravých jídlech může přerůst ve vážné deprese, jejich léčba bývá zdlouhavá a náročná pro všechny zúčastněné (3).
Zdroje: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7071223/, (2) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6370446/, (3) www.www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6376377/
