Skřivani vstávající brzy ráno, to mají v naší společnosti jednodušší. Rytmus společnosti je velmi blízký jejich biorytmům. Zatímco vyspávající sovy mohou psychicky strádat. Skřivani díky souladu biorytmů a rytmů společnosti méně často trpí mentálními potížemi.
Podle genetiků z Exeteru a Massachusetts to, jestli lidé ráno bez problémů vstávají brzy s rozbřeskem, nebo se rádi povalují v posteli do poledních hodin, silně ovládají geny. Ty totiž ovlivňují tzv. biorytmy. Tedy to, kdy se tělo cítí unavené a ukládá ke spánku, kdy vstává a v kterou denní dobu na maximum zpracovává potravu a metabolizuje (1).
Těžký život sov
Majitelé určitých genů jsou pak tzv. skřivany, vstávají brzy ráno a fungují přes den, přičemž večer se brzy cítí unavení a odcházejí spát dlouho před půlnocí. Jejich rytmy dobře korespondují také s osvětlenou částí dne, kdy jsou bdělí, zatímco většinu tmavé části dne prospí. Naopak sovy večer zažívají své maximum a odcházejí spát až kolem půlnoci či po ní. Jenže kvůli tomu pak potřebují spát až do deváté či desáté dopolední. A to může být s chodem společnosti problém. A nejen s tím. Sovy také část světla zaspí, a naopak jsou bdělé ve tmě. Což nepůsobí dobře na lidskou psychiku (2).
Společnost přeje skřivanům
Vědci z Exeteru a Massachusetts zkoumali, zda existuje vztah mezi geny pro odlišné biorytmické hodiny a mentálními potížemi, jako jsou deprese a úzkosti. A zjistili, že majitelé skřivaních biorytmů trpí depresemi či schizofrenií vzácněji než majitelé sovích biorytmů. Studie ale neodhalila příčinu vztahu. Majitelé genů jedné skupiny nemusejí mít genetickou náchylnost k rozvoji mentálních potíží. Spíš jde o to, že majitelé genů pro skřivaní biorytmy lépe prosperují v západní společnosti zvyklé vstávat brzy a více využívají účinků světla během dne, tudíž trpí méně mentálně (3).
Za co vinit geny
Nicméně studie dokazuje, že genetika ovlivňuje to, zda jsme sovy, skřivani či něco mezi, mnohem silněji, než se dosud mínilo. A oblastí vlivu v genomu je hned 351. Takže lidé jsou fluidním přechodem mezi oběma póly, přičemž extrémních skřivanů a extrémních sov je nejméně. A studie také dokazuje, že zmíněné geny neřídí kvalitu a délku spánku, pouze časování – rytmy – spánku a bdělosti (3).
Zdroj: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3181781/, (2) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4758938/ medicine.exeter.ac.uk, medicine.exeter.ac.uk, (3) www.mdpi.com/1422-0067/18/5/938
