Ženy jsou prý slabším pohlavím. Přesto se ve srovnání s muži potýkají s horšími příznaky artritidy i většími bolestmi s ní spojenými. Čím si tohle „zasloužily“?
Říci o revmatoidní artritidě, že je to nějaká svízel postihující klouby, by bylo hodně všeobecné. Ve skutečnosti je totiž součástí komplexních onemocnění, která mohou zahrnovat více než 100 identifikovatelných poruch. V každém případě ale lidem znesnadňuje život, nebo ho úplně ochromí. I když četnost výskytu úzce souvisí s věkem, potenciální oběti si tato nemoc vybírá hlavně v řadách jednoho pohlaví – toho něžného (1)! Proč má více spadeno na něj?
Za vším hledej hormony
Vědecké výzkumy ukazují, že ženy jsou oproti mužům k artritidě mnohem náchylnější. A vlastně nejen to. Mívají ve srovnání s nimi i horší příznaky a bolestivější stavy. Lékaři se domnívají, že za to mohou hlavně hormonální výkyvy oslabující obranyschopnost. Roli zde kupodivu hraje také kojení, což by čekal asi málokdo. Přesto je prokázáno, že dotyčné, které své děti kojí alespoň dva roky, sníží riziko budoucí artritidy o celou polovinu. Dalším důvodem je váha. Ačkoli se to jistě špatně poslouchá, dámám jsou v odborných kruzích připisovány větší sklony k obezitě. A kila navíc bývají samozřejmě na obtíž (2). Jak tato nemoc vlastně postupuje a co všechno se při ní děje?
Vývoj má svá pravidla
Revmatoidní artritida, nazývána také jako arthritis rheumatica, patří mezi autoimunitní poruchy, což znamená, že její základní příčina spočívá v porušeném imunitním systému. Ten při své zmatenosti produkuje protilátky proti buňkám vlastního těla, čímž je poškozuje a vyvolává v nich chronický zánět. To zase vede k defektu chrupavek, kloubů i kostí. Zánět se navíc může rozšířit i do struktury v jeho těsné blízkosti, tedy do svalů a šlach (1).
Mezi typické příznaky kromě bolesti patří i otoky. Počítá se mezi ně i podivná citlivost na dotek, zvýšená teplota, ztuhlost končetin a tvorba zatvrdlých bouliček pod kůží neboli revmatoidních uzlů. Aby se předešlo postupnému zhoršování i nevratnému poškození kloubů, což může vyústit v trvalou invaliditu, je důležitá včasná diagnostika a léčba (1).
Zdroje: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK518992/, (2) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7663489/
