Ponocovat by se nemělo, ozývá se ze všech stran. Jenže vážně to představuje takový neřešitelný problém? Ani ne. Pokud si pospíte nějakých sedm hodin, je úplně jedno, kdy si navlečete pyžamo!
Spánek, spánek a zase jenom spánek. Točí se okolo něj naše vitalita, metabolismus, stravování, dobrá nálada, soustředěnost, paměť i zdraví. Musíme ale chodit spát se slepicemi, protože čím dříve, tím lépe? Ne tak zhurta.
Ponocování je povoleno!
Jako společnost máme tendenci vnímat brzké vstávání i uléhání jako ctnostné a dobré. Jenže nelze to praktikovat vždy a u všech. Někteří lidé jsou noční sovy, proto mají harmonogram lehce posunutý. Zas tak velký problém to vlastně nepředstavuje. Jak moc tedy záleží na čase usnutí (1)?
Tikající kukačky klidně vypněte
Není nijak podstatné, zda si lehnete v deset hodin večer nebo v jednu hodinu ráno, hluboký spánek nastane v obou případech, a to v první polovině nočního odpočinku. Mnohem důležitější je to, kolik hodin v říši snů celkově strávíte (1). Mělo by to nutně být těch neustále omílaných osm? Zřejmě jak kdy a jak u koho. Že by se tu něco přeceňovalo?
Světu vládne individualita
Za ideální dobu se obecně považuje sedm až devět hodin. Existují však i tací, kteří spí pět až šest, přesto se těší z pevného zdraví a nemají žádné závažnější komplikace. Týká se to přibližně 10 až 20 procent populace. Jde-li o obecná rizika spojená s nedostatečným či nekvalitním spánkem, lehce se zvyšují na sedmi hodinách a strmě rostou tehdy, když lidé spí méně než pět hodin (1). Co z toho všeho plyne? Jít si lehnout vlastně můžete kdykoli sami chcete, tedy pokud vám budík nezazvoní za 300 minut a razantně vás nedonutí otevřít oči. No to jsou ale věci…
Zdroje: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4434546/
