Aby mozek zůstal dlouho fit, měli bychom jej pravidelně posilovat tréninkem. Jak ho znovu nastartovat?
Jsme stále fit – legrace končí, až když dojde na hlavu. Lidé kolem třicítky si začínají myslet, že mají první známky stárnutí. A takzvané paměťové kliniky, které jsou ve skutečnosti určeny k diagnostice a léčbě Alzheimerovy choroby, stále častěji využívají lidé hledající radu, kteří jsou pracovně vytížení, ale pochybují o své duševní kapacitě.
Je módní stěžovat si na vlastní roztěkanost a potíže se soustředěním. Ale naprostá většina z nás prostě trpí rychle se zvyšujícími nároky na naši schopnost zapamatovat si. Nic nefunguje bez PIN kódů a hesel, každodenní věci, jako jsou telefony a budíky, jsou dodávány s manuály tlustými jako palec, v práci jsou stále nové výzvy a z médií se sypou jména, data a fakta o nás – dokud se nepřepneme do „vypnuto“.
Mezitím neurovědci horečně hledají lék na typ ztráty paměti, který se stal rozšířeným onemocněním pouze kvůli prodlužující se délce života: na věkem podmíněnou demenci. Dosud nenašli pilulku proti zapomínání, ale objevili spoustu nových poznatků o funkci lidské paměti. A naštěstí nejen ukazují, jak dokážeme trvale udržet mozek ve střehu, ale také nám pomáhají v klidu snášet výpadky paměti.
Sebevědomí dodává chytrosti
Náš mozek sice ukládá spoustu informací, ale nefunguje jako pevný disk počítače. Spíše je to náladový a někdy ješitný společník, který touží po pochvale a odměně. Ti, kteří si více věří, dosahují více – toho můžeme využít. Každý, kdo se ve svých 40, 50 nebo 60 letech učí další cizí jazyk nebo cvičí pohybové sekvence tchaj-ťi, trénuje svou paměť – a zůstává déle duševně fit (1).
Vzpomínky musejí být ukotveny v přítomnosti
Pokud si chceme uchovat vzpomínky, musíme je neustále ukotvovat v přítomnosti. Pomáhají nám staré fotky, deníky, dopisy či vstupenky a výměna vzpomínek s kamarády nebo příbuznými ze školy (2).
Blokování a podvádění
Máte jméno hlavní představitelky filmu, jehož název jste právě zapomněli, na jazyku? Buďte v klidu. „Blokování“ je jen jedním ze sedmi „hříchů paměti“. Naše paměť nás také úmyslně podvádí, abychom si minulost pamatovali mnohem růžovější. Mizí porážky a urážky při zveličování úspěchů a hrdinských činů (2).
Výpadků paměti si většinou všimneme, až když jsou otravné – například při hledání zaparkovaného auta. Ale tyhle výpadky jsou jen cenou za fungující paměť: musíme zapomenout spoustu věcí, abychom si vůbec něco zapamatovali. Každou chvíli se na nás valí tolik dojmů a informací, že bez účinného – a nevědomého – třídícího programu bychom v hlavě měli brzy jen chaos (2).
Co pomáhá pro zapamatování
Náš mozek se při každodenním třídění, ukládání a likvidaci informací rozhoduje sám. Trénink paměti, jako je takzvaná mnemotechnická technika, intuitivně používáme neustále. Pokud si opravdu chceme zapamatovat jméno, vytvoříme si mnemotechnickou pomůcku (3).
Paměťový efekt
Učení, ukládání a zapamatování – v těchto mozkových činnostech se po celý život v podstatě nic nemění. V průběhu let se důraz přesouvá od vstřebávání k poznávání, od rychlého zapamatování k pečlivému řízení toho, co jsme se naučili. Starší lidé mají nad mladými alespoň v jednom ohledu navrch: vědí více. Pokud jde ale o ukládání dojmů a informací do krátkodobé paměti, je to naopak. Zhruba od poloviny 30. let si všimneme, že krátkodobá paměť začíná klesat (3).
Nervové buňky potřebují cvičení
Náš mozek stárne jako jiné orgány. Není to však nic, čeho bychom se museli obávat. Takové degradační procesy se zřejmě dotknou duševní činnosti až velmi pozdě. Na výpadky paměti vám pomohou po bytě rozvěšené poznámkové bloky – ale především zdravá strava a udržovat tělo i mysl v pohybu (3).
Zdroj: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2596698/, (2) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3005345/, (3) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7230405/
